Laura
24/06/2024
Viktor Špaček
Brzké ráno pracovního dne, červen, Lhotka. Jak tak po klidné noci posedávám s hrnkem čaje v kuchyni, do brýlí mi zprava proniká paprsek slunce. Tiše tikají hodiny. V bílém chumlu peřin oddechuje Amálka. V hlavě lehké kde nic tu nic, za ním bloudí útržek nějaké melodie. Obrovské nebe má barvu bílého zlata, dívám se, dívám se a dívám.
